Москва небо

Stropy Majakovského stanice v Moskvě jsou vyzdobené mozaikami na motivy jeho básně Moskevské nebe. Pohled vzhůru, k umění, vás však na chvilku vytrhne z prostředí, aby vás do něj znovu vrhl. Tlačíte se v davu lidí druhého nejvytíženějšího metra na světě. Jste součástí proudu lidí, který sdílí jen čas a místo. Jen na chvíli vám dovolí sdílet pohled na Moskevské nebe.

Majakovského básně i zmíněné mozaiky jsou o práci a budování, ale jakékoli umění zakládá práce konrétních lidí. Někdy je právě čas sdílený při produkci důležitějším, zajímavějším než samotný výsledek.

Vycházíme ze stanice a za dvěma dalšími rohy narazíme na schovanou budovu Moskevského muzea současného umění. Po pěti dnech napjaté instalace stojíme uvnitř hotové výstavy. Lidé přichází a opět krátce vzhlíží vzhůru – k umění.

Spousta práce pod minimalistickým povrchem instalace. Pocity a vodka adjustované v kolektivním výkonu. Lze dát tvar určité mezilidské situaci? Lze ji zopakovat?
Václav Janoščík

Při příležitosti vernisážové výstavy v Berlínském modelu proběhne spíše setkání než expozice, spíše půjde o promluvu než přednášku. Pokusím se popsat umění jako příležitost setkávat, jako lidský a nikoli produktivní, či institucionální prostor. Přijměte pozvání k tomuto setkání s jiným, kontakt teorie a umění, slova a objektu, Prahy a Moskvy.

neoficiální soundtrack
▂ ▃ ▄ ▅ ▆ █ dzurillah & dirrtina █ ▆ ▅ ▄ ▃ ▂