Jindřichův model #5: Markéta Baňková

Markéta Baňková jako finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2002 prezentovala v rámci společné výstavy mimo jiné také svůj výzkumný projekt „New York City Map“ zprostředkující divákovi virtuální procházku americkou metropolí. Na webové stránce http://www.nycmap.com bylo (a stále je) možné si město prohlížet a poslouchat zvuky, které vydává. Projekt se dostal na web několik let před spuštěním známého programu Google Earth, tedy v době, kdy ještě zdaleka nebylo obvyklé se na internetu „procházet“ světovými městy. Baňková neusilovala o exaktní online zmapování celého města, ani jeho hlavních turistických atrakcí, snažila se naopak zachytit unikátní atmosféru místa, které se nepodobá žádnému jinému na světě. Z dnešní perspektivy tedy záznam funguje nejen jako unikátní výpověď o technologických možnostech video a audio dokumentace na přelomu tisíciletí, ale i jako nahlédnutí do skrytých zákoutí New Yorku na konci 90. let.
Markéta Baňková (*1969) absolvovala studium na Akademii výtvarných umění v ateliérech grafiky a nových médií a později také studijní stáže v Maryland Institute of Art v Baltimoru a na Middlesex Polytechnic v Londýně. Jako jedna z prvních umělkyň u nás se začala věnovat net artu. Její díla jsou volně dostupná na internetu a díky jejich interaktivitě do nich může každý dokonce často sám zasahovat. Médium internetu Baňková využívala nejen k prezentaci svých děl, ale reagovala i na jeho povahu a roli ve společnosti. Kromě internetových projektů se její práce pohybuje napříč různými médii, v jejichž rámci rozvíjí témata jako urbanismus, technologie, komunikace a věda. Kromě výtvarného umění se věnuje i literární tvorbě – za svou knihu bajek inspirovaných fyzikálními zákony dostala v roce 2011 Cenu Magnesia Litera.