Remote Effect

ARTISTS:
Pavol Godiška, Tereza Kalousová, Dominik Styk, Ivan Theimer, Adam Brož & Šimon Výravský

OPENING TIMES:
Opening on Wednesday the 11th of March, 18:00
12th, 13th, 14th of March, 13:00-18:00

Vytvořením modelu skutečnosti zahajujeme epistemologickou operaci: model či maketa vytváří nový rámec pro pozorování, v němž lze struktury světa zkoumat, manipulovat s nimi a představovat si jejich alternativní konfigurace. V tomto smyslu se model blíží diagramu – abstraktní formě, která je kromě pouhé reprezentace generativním nástrojem umožňujícím vznik nových. Konstruování je hrou, ve které je možné nechat dobře známé vyvstanout v odlišné materiální podobě, podle jiných pravidel, a vytvořit tak překvapivé podmínky, v nichž se svět může stát myslitelným. Miniaturizace neznamená pouhé zmenšení předmětu, ale jeho zintenzivnění.

Na krajinu nemusíme pohlížet pouze jako na horizontální plochu po sobě jdoucích šablon. Výsledný obraz vzniká jako pulzující skládačka průsečíků vrstevnic, cest různých směrů. Lidské vynálezy a vytvořená prostředí se osvobodily k vlastnímu naplnění. V tomto kontextu se jednotlivá díla setkávají v myšlence světa jako simulace, jež je možné neustále reorganizovat podle nově vznikajících vazeb.

Krajina, kterou spatřujeme ve společném díle Adama Brože a Šimona Výravského či v malbě Ivana Theimera, zde ustanovuje především systémem vztahů rozložitého postindustriálního organismu, jehož části vyvěrají ven z půdy, zanořují se do podzemních tunelů, elektrické stožáry se tyčí do nebes. Mechanismus navrhování krajiny zde podléhá uzavřeným zákonům, které nejsme schopni rozluštit. Díla od sebe zároveň dělí půl století, během něhož se mnohé představy stačily uskutečnit i projevit ve svých důsledcích. Propadáme se do mechanismů vysněných sfér, které se prolínají s dystopií, pohybujeme se po nich jako po pavučině vrstev a struktur, které spolu s naším okem objevujeme. Temná petrolej čistí kovy, odmašťuje a odstraňuje nečistoty, které zanechaly naše šlápoty.

Potrubí rámují strukturu městské krajiny, jsou jejími neviditelnými orgány. Zakalená voda plná nečistot, mikroplastů a chemických sloučenin se rozpustí ve sklenici jako šumivý vitamín, který si najde cestu rourami našeho těla. Dominik Styk ve své práci vychází ze zkušenosti se zahradničením, které je reakcí, symbiózou a parasitismem různorodých prvků zároveň. Jeho dílo spill I sip připomíná spekulativní fermentační nádoby a akt ukládání, mísení chemikálií a organických složek. Organické olizuje plast. Všechna kapalina zůstala uvězněna v útrobách kanystrů, zavlažovací hadice vyschly, přirozené koloběhy se zastavily.

Název Remote Effect odkazuje jak na iluzorní vzdálenost či odtažitost výše popsaných procesů a simulační předobrazy zde vystavených „modelů“, tak rovněž na estetiku děl ne nepodobnou virtuálním prostředím – jedním z překladů slova remote je i ovladač. Za kulisy pomyslného digitálního prostoru můžeme považovat i dílo Terezy Kalousové, jejíž miniatura zdůrazňuje jak odcizenost, tak pohodlnost anonymizovaného hotelového pokoje – místa krátkodobého pobytu a symbolu dočasnosti. Kočár z papírových ubrousků Pavola Godišky anachronicky překonává finančně nedostupný obraz historického luxusu a třídního postavení; místo něj autor staví manuální zručnost a zároveň oklamává naši ideu o funkčnosti objektu.

Všechna díla propojuje iluze uzavřených, efektivních řádů a můžeme mezi nimi přeskakovat libovolně, jako bychom posouvali měřítka schématu.
Výstava Remote Effect představuje disproporční krajinu, simulovaný experiment, který nechává objekty a procesy existovat svou vlastní logikou.