Oculus

Oculus
Lidé se již odpradávna báli očí svítících ze tmy. Neznámá šelma: sedí, čeká, připravuje se k útoku. Svítící dioda informuje o stavu: zapnutý /vypnutý, ale také například spící, v pohotovosti… Připravený k akci.Jsou všude; v nápisu zastávky v tramvaji, v obrazovkách, ve vánočních ozdobách a na mobilních přístrojích. Šelmy městské džungle, zkrocené, reagující na náš povel. Když zapnu svůj notebook, probudím ho ze spánku. Rozsvítí se oko, zelené či žluté, a slyším dech. Nelidský, jako věčný nádech, kterému se mění intenzita. Vydechne až na můj příkaz.Někdy ho nechám chvíli odpočinout. To potom na mě mrká. Když ho večer vypnu, vytáhnu ho ze zásuvky. Jinak by ve tmě svítilo červené oko. Nepřátelské, varovné. Připravené k útoku. Oko terminátora.
Říká se, že oči jsou oknem do duše. Jsou portálem, místem mezi. Sdělují, vyjadřují, jsou přirozeným ohniskem komunikace. Zprostředkovávají přímý kontakt, který se při pohledu jinam ztrácí. Zelená barva je přístupná, říká Jdi ! Je přirozená, symbolem přírody. Na zelené diodě je však něco nepřirozeného, je příliš intenzivní, umělá. Stále však přístupná.
Zelený portál do jiného světa. Jdi !

Kristýna Lutzová vystudovala Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích v Podkrkonoší, poté nastoupila do ateliéru Intermediální konfrontace pod vedením Jiřího Davida na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve třetím ročníku přestoupila do ateliéru Supermédií vedeného Federicem Díazem. V roce 2012 jela na semestrální stáž do Dublinu na National College of Art and Design, Media Department. Působí i jako restaurátorka kamene.Kristýnu dlouhodobě zajímá architektura internetu, jeho abstraktní i ornamentální prvky. Již v roce 2010 přetvářela virtuální vizuální znaky v reálné objekty v díle Datamodel, o dva roky později v projektu www.loginlogout.cz se pomyslné hranice mezi “skutečným” a reálným rozplynuly. Ve své diplomové práci Re: Symbol (2014) pracovala s přenosem základních ikonografických symbolů sociálních sítí do historického výstavního prostoru památkové budovy.
Její přístup se tak posunul od fascinace virtuálními architektonickými elementy k jejich historickým a kulturním souvislostem, a stal se tak vlastně mediálně archeologickým. V nedávné době spoluzaložila Kurzor_kolektiv, který v projektu Braincandy ohledává téma vrstvené komunikace, kultury zaneprázdněnosti a “světa v kapse” pomocí formy vteřinového záznamu. Kolektiv každý měsíc pořádá jednovečerní výstavy v prostoru Kurzor_gallery.

Kurátor: Kateřina Cepáková