PROCESSES / LAYERS

Je nám cít představit Vám video-sochu Milestone II od Jakuba Nepraše a pokřtít monografii „PROCESSES / LAYERS,“ kterou vydalo nakladatelství Artphilein.
„PROCESSES / LAYERS“ zkoumá a vysvětluje způsoby a procesy, které Jakub uplatňuje při svém uměleckém výzkumu, skrz série obrázků, které zachycují jeho práce, skicy a kresby a také jeho ateliér. Publikace obsahuje kritický komentář Jiřího Ptáčka a rozhovor s Nicolou Trezzim.

Milestone
Tato instalace se zeširoka zabývá významem konceptu hraničního kamene. Vzbuzuje otázku, zda je pro fungování a pravidla společnosti důležité vytyčování hranic a srovnává je s logikou a vztahy v přírodě. Průzkum tohoto tématu také čerpá z teorie neostrých množin (precizní teorie neprecizních přechodů).

Náš ideální hraniční kámen je obecně chápán jako synonymum přesné hranice, která se užívá jako obyčejný výchozí bod, jímž určujeme přídatná pravidla. Takto definujeme přibližné, ale pevné hraniční kameny, což má za výsledek systém vybudovaný rigidními pravidly, které nefungují přirozeně a správně. Kdykoli se snažíme vytyčit jasná, fixní pravidla, nastane dříve nebo později problém a v odpovědi na to musí být hranice nahrubo posunuta. Příroda ovšem pracuje efektivněji, poněvadž zohledňuje aspekty a okolnosti, které nevnímáme, nebo nemáme kapacitu je detekovat ve správný čas.

Závěsná instalace Hraniční kámen je zobrazením osobního vztahu k nepřirozeně ustanoveným hranicím, neboli, abychom byli přesnější, zaměřuje se do detailu na rádoby „fixní“ hraniční kámen, který musí být nazírán systematicky jako konstanta a pravdivý výchozí bod. Tento bod je úmyslně znázorněn jako chaotický výbuch v extrémně zpomaleném záběru. Obecně vnímaná časová rovina vybuchujících fyzikálních látek je zde zmrazená v čase a vede k objevu neznámých oscilací na povrchu, které nám na první pohled zůstávají skryty. To také znamená, že na nich nemůžeme být závislí při určování opravdového stavu věcí.

Tvar video-sochy připomíná částice menší než atom, které explodují po tom, co se střetnou s akcelerátorem, či jejich chování na okrajích černé díry v tzv. „horizontu událostí,“ který v sobě skrývá, pro nás těžko pochopitelnou, logiku. Teoreticky by v této situaci měla příroda zastavit i ty nejrychlejší procesy a ovlivnit naše tělo, které by černá dírá měla vstřebávat z pohledu diváka. To pravděpodobně zahrnuje i oscilaci elementárních částic. Další zajímavé sub-frekvence, ke kterým jsme normálně slepí, tak vytanou na povrchu.

Na krátkou dobu se tyto skryté detaily stanou inspirací k hodnocení, kde přesně, ale zároveň v jaké neostré – v ideálním případě „flexibilně zavěšené“ – pozici hraniční kámen leží. Takové nuance určují ty nejtitěrnější procesy v přírodě, jejichž chápání je stále ještě omezené, ale na nichž bychom měli stavět častěji. „Pravda“ je podmíněna enormní množinou okolností a má mnoho verzí, které, pokud je nechápeme ve všech jejich časových, podprahových, ohledech a kontextech, nemůžeme nazývat pravdami.

http://jakubnepras.com/