Chatting with Demons
1
Zdaleka ne pohodlně jsem se uvelebil do plyšové sedačky dálkového autobusu na trase Zagreb – Berlin a s těžkým oddechováním spolucestujících jsem otevřel svůj MacBook. Po několika minutách systém načetl webovou stránku obchodu elektronických cigaret. Než sem se stačil rozkoukat, autobus právě míjel mystikou opředenou horu Říp. Chatbot neváhal ani vteřinu a začal mi klást otázky. Mohu Vám pane s něčím pomoci? Jste na našich stránkách poprvé? Preferujete spíše ovocné nebo čokoládové tóny? Nenápadně jsem sklonil hlavu mezi svoje kolena a ponořil ji do útrob nepromokavého batohu a nasál z cigarety. Dva šluky z CBD cartridge mě usadili zpátky do sedačky a já se probudil až když autobus opouštěl Drážďany. Znovu jsem otevřel MacBook a na obrazovce se objevily ty samé otázky. Mohu Vám pane s něčím pomoci? Jste na našich stránkách poprvé? Preferujete spíše ovocné nebo čokoládové tóny?
2
Design mě fascinoval již v raném dětství. Pamatuji si jak bylo vzrušující porovnávat dva tvary skateboardu, jeden byl klasická ryba s nerozluštitelným logem výrobce, druhý byl celý vylisovaný do polo-transparentního plastu a třetí skateboard doputoval do České republiky až z daleké Ameriky. To, kdo který skateboard vlastnil, předurčovalo postavení jeho rodičů. Já jsem měl těžce ovladatelnou rybu, za to ale opatřenou neonovým potiskem a několika plastovými nárazníky.
3
Vždycky jsem se chtěl naučit hrát na kytaru ale matka mě dala na hodiny klavíru. Za boha jsem se nemohl naučit noty natož vydržet hodinu vzpřímeně sedět po boku staré učitelky, nervózně vyhlížející ručičky hodin, které nás oba měli brzy vysvobodit z onoho utrpení.
4
….nicméně po pár vyhulených jointech s kamarády, s kterými se pochopitelně ani s jedním nestýkám jsem se rozhodl následovat vnitřní ozvěnu která rezonovala s něčím, čemu jsem ani jasně nerozuměl. Umění mě zavolalo samo. Nevím jak to bylo v případě Barbory, Christiana, Marii ani Stefana. Určitě si také kladli nějaké zbytečné otázky a jejich odpovědi je jen nadále a více znejisťovali v tom, v co možná ani sami nevěřili…..
5
Tvary, barvy, chutě, povrchy, kontury, plochy, body, linie, texty, znaky, pachy.
Ano i pachy! Je v tom něco cítit! Přísahám, že když se podívám na umělecké dílo, tak buď něco cítím nebo chvíli tupě stojím a prostě necítím nic. Je to to čím se mám řídit, co mám následovat? Nebo se to na povrch z hlubin mého těla, mé mysli, dere jen klam? Dobré umění je podle mě, díky bohu nevysvětlitelné. Představte si, že dokonale rozumíme například celému vesmíru, to by byla vážně prohra.
6
Zeptal jsem se Googlu, zeptal jsem se Siri a po několikáté jsem také kladl otázky jakési pochybné umělé inteligenci čínského původu. Zatímco jsem trpělivě čekal na odpovědi, které vlastně přicházeli záhy, nestačil jsem popravdě ani mrknout okem. Ta rychlost byla neuvěřitelná, vážně. Jen co přestali klepat moje prsty do klávesnice, už tu byla odpověď o několika velmi vyvedených souvětích nasycených termíny a slovními spojeními, kterým jsem upřímně tak dobře nerozuměl.
Čím více jsem směňoval se softwarem otázky za odpovědi, tím více jsem si připadal méněcenný a poražený.
7
Nyní nezbývalo než toho chatovacího idiota ignorovat. Obrazovka byla celá rozpolcená okny. Každé okno zobrazovalo něco jiného, já se v tom dokonale ztratil. Ikonka nákupního košíku byla ale na stejném místě jako vždy, jako kristus na kříži má v kostele také své pevné místo. Zaplatil jsem obsah košíku a ponořil opět hlavu do mého dokonale utěsněného batohu, dva šluky……