Double Cast

Szilvia Bolla, Christophe Gilland, Emir Šehanović, Veronika Svecova Kurátor: Agáta Hošnová & Karolína Voleská 26. 6. 2024 – 29. 6. 2024 Facebook event

Představme si zrcadlo, které není rovné či vypouklé – neodráží jen to, co se vyskytuje v prostoru před ním, ale značí místo, kam můžeme propadnout, spáru na druhou stranu. Jinam – kam? Kočka Šklíba s umělým kožichem se blyští ve světě, kde si stejně jako v zrcadlovém obraze nejsme jisti, jestli sledujeme iluzorní záblesky paralelních realit nebo hmotné objekty. Spouštíme se do této propasti, zářivé vlasy padají z ornamentálního pozlaceného okna a proplétají se slizkým smaragdovým mechem. Opravdové prameny vlasů se splétají do dlouhých copů s těmi umělými. Cizorodý lék se rozpouští na jazyku a putuje po organismu, přichází nový stav.

Wet dreams on a dry planet.

Po požití jsme vedeni do stavu nekontrolovatelného přeskupování hmoty. Nástroje převezmou živou látku a začíná nadpřirozený proces vzájemného ovlivňování. Rozkladem ropy nebo zemního plynu na jednodušší chemikálie vzniká substance vhodná k dokončení procesu nápodoby polymerizováním, spojováním hmoty do dlouhých neviditelných řetězců. Křemen je postupně zpracován do formy silikonu – nosiče minerální paměti – ze kterého může snadno vzniknout identický odlitek. Vytvořením dvojníka můžeme zakoušet několik paralelních verzí budoucnosti v jeden moment. Z protézy se stává hlavní část, z nástroje subjekt. To cizorodé, co máme v žaludku, nás proměňuje v přirozeně nelidské tvory, hladké povrchy objektů zrcadlí naši novou podobu.

Dreamy yet detailed hallucinations.

Komunikace v tomto stavu probíhá skrz optická vlákna ve formě světla, chalkogenní skla jsou médiem. Řetězení zpracování materiálů do syntetických vrstev se podobá odemykání nových úrovní, ze kterých už k těm předešlým není cesty zpět. Napodobováním tělesnosti a organičnosti se snažíme přizpůsobit výrobním cyklům. Naše těla v sobě obsahují substráty z mikroplastů, které proměňují naši podobu a vnitřní uspořádání biosystému. Do organického světa prostupují zpracované výstupy jeho surovin a zasahují do jeho oběhu. Neživé znovu ožívá a dýchá v symbióze s vlastním zdrojem, dochází k převodu informací mezi tělem a technologií. Nádech a výdech v nehmotném stavu. Fikce je jako nádoba pro znovuobjevení možností lidské zkušenosti a poznání mimo jakékoli lineární vyprávění o pokroku. Prostředí výstavy Double Cast nás vede do labyrintu dalších možností pokračování této fiktivní nápodoby.