Nothing Stays Stainless

Anna Ruth & Emma Adler
Opening 28. 10. 18:00

Výstava Nothing Stays Stainless zkoumá strukturální násilí společenských norem a oslavuje radikální akt nepřizpůsobení se.
Konceptuální jádro této dvojvýstavy stojí na neobvyklé analogii: při bližším pohledu odhalují systémová misogynie a kolektivní nenávist vůči městským holubům totožný mechanismus – odmítání všeho, co se vymyká očekáváním užitečnosti, krásy a řádu. Ženy, které v minulosti narušovaly patriarchální uspořádání, byly označovány za „čarodějnice“ nebo „hysterky“. Dnes konzervativní reakční hnutí nadále využívají nálepkování jako zbraň proti queer, trans a emancipovaným lidem. Podobně jsou městští holubi – původně vyšlechtění pro lidský užitek a následně opuštění – démonizováni jako „létající krysy“, aby bylo možné ospravedlnit jejich vytlačování z hyperoptimalizovaných měst. Všichni jsou trestáni za pouhou existenci mimo předepsané normy.

Emma Adler narušuje staletí institucionální misogynie. Ve své tvorbě obrací pozornost od zobrazování obětí k samotným pachatelům násilí. Izolováním detailů opakujících se historických gest institucionální moci – například ukazujících prstů či rukou, které někoho vlečou – odhaluje nadčasové vzorce útlaku a vizuální opakování i projevy mocenských struktur. V její tvorbě se kabelka stává symbolem kolektivní síly, která hoří zevnitř, namísto aby byla zničena zvenčí. Pod působením této neviditelné síly se pevné dogmatické architektury ohýbají a předznamenávají zhroucení kontroly.

Anna Ruth na tuto kritiku systému reaguje prostřednictvím materiality rozkladu a vytrvalosti. Vytváří velkoformátové malby s využitím rzi, tedy oxidu železa. Její tvorba vychází z osobní mytologie, v níž detailní studie křídel a fragmentovaných těl s nejednoznačnou genderovou identitou zkoumají život mimo normu. Zatímco Adler dekonstruuje architekturu kontroly, Ruth zachycuje samotnou podstatu přežití.

Obě umělkyně spojuje sdílená náklonnost k holubům a oslava jejich odmítání přizpůsobovat se i podávat očekávané výkony. Holubí hnízdo lhostejně postavené na holém betonu může působit jako gesto vzdoru vůči estetické dokonalosti i ideálu bezchybného mateřství – vyzařuje nádhernou energii postoje „seru na vás“.

Historie zanechává své stopy, ale právě v těchto nesmazatelných skvrnách se skrývá tvůrčí síla: oslava kolektivní vytrvalosti, která přetrvává i díky vlastním nedokonalostem.