B/W

B/W
Abstraktní fotografie, dá-li se o něčem takovém vůbec mluvit, se stala poměrně rozšířenou formou současného umění. Mohlo by se zdát, že představuje pokus vrátit dnešnímu umění kvalitu skrze důraz na formální zvládnutí. Stejně tak ale představuje možnost konceptuálního uchopení fotografie samé v nekončícím víru již spíše rétorické otázky: co je fotografie? v očekávání: co je umění?Mohlo by se zdát, že tyto dva přístupy – formální a konceptuální – nelze smířit. A přeci jsou oba přítomné v díle Jana Lesáka. V jeho předchozích dílech šlo o apropriativní techniky ve spojení s důrazem na formální estetiku (Případ pro začátečníka, 2011 Fotograf; I N S I D E, 2013 Open studio at ISCP NYC). Také v případě současné výstavy v Berlínském modelu vstupuje na pole abstraktní a zároveň konceptuální fotografie.

Vertikálně orientované pásy rozměrem vycházející z velikosti samotné role fotografického papíru působí jako škvíra, přitahující pohled. Černý – nulový – povrch fotografie zdánlivě nenese žádnou informaci, či referenci. Vytváří odraz.

Dílo tak probíhá v čase diváka: ne-fotografie (tvar) – fotografie (povrch) – princip fotografie (odraz). Ale také v čase historickém: fotografie jako médium technické – umělecké – postmoderní (průhledné).
Tato dynamika rozhodně není nová. Jan Lesák se dostává do blízkosti umělců jako jsou Wolfgang Tilmans nebo Olafúr Eliasson. V tomto rámci dokazuje, že také díky svému teoretickému založení, je schopen vést dialog, jakkoli intuitivní, s dějinami fotografie a konceptuálního umění. Odtud pramení jeho zájem o apropriativní strategie a setrvalá a promyšlená práce s médiem fotografie.

Václav Jánoščík