Ready to kill (This time is this time)

“Vítr si pohrával s odpadky v rohu ulice” Neznámý Autor

Výstava Ready To Kill je od začátku koncipovaná jako dialog, který jsem v průbehu několika týdnu navazoval v úzce vymezeném prostoru. Dialog mezi mnou a umělci/umělkyněmi jejichž díla mne přitahovala, oslovovala a nutila mne k jejich zkoumání. Nebo to bylo tak, že já jsem vybrané umělce přitahoval a oni mne podrobovali zkoumání zkrze jejich obrazy a kresby? Ať už to bylo jakokoli, nakonec jsem se s každým vybraným umělcem/umělkyní sešel v jejich atelieru a oslovil je k participaci.

Tomáš Absolon soustředí svou pozornost do několika možných řešení, která se rozvíjí od minimalistických kružnic až po složité organické tvarosloví. Přitom si však ponechává velmi specifické barevné spektrum, pro jeho práci v poslední době tak charakteristické.

Kresby P.Cinky vypadají jako studie k velkoformátovým malbám. Jsou však pouhým záznamem autorovi obsese v hledání a definování prostoru, skrze nahodilé skladby črtanců a barevných ploch.

Sarah Dubná v nejnovějších pracích na papíře, kombinuje plochy barevných kusů papíru s jemnou linkou kresby. Fragmenty, které se nahodile uvolňují do plochy papírů, vytváří dojem záznamu, ale jedná se spíše o rafinované kompoziční řešení.

Plátna, která vznikají od minulého roku v atelieru Bety Krňanské, jsou definována ornamentálním tvaroslovým, které je převzato z aténských schodišť, zábradlí a okeních mříží. Za dekorativním ornamentem se však skrývá velmi sofistikovaný výklad plný odkazů do světa sociálních sítí.

Martin Lukáč se v nejnovějších obrazech jakoby navrací k odkazům moderního malířství, ovšem s velmi vtipným komentářem. Jeho obrazy jsou plné barev, linek a vrstev která mohou připomínat zatíší s lahví vína, ale také rozmazaný nápis ala postgraffiti 21.století.

Julius Reichel, maluje, maluje a maluje. A momentálně ve svém atelieru maluje obrovská plátna, která předkresluje, vybarvuje a po zdlouhavém procesu je nakonec celá zatře, až pak je spokojený.